 | vychází 04:59 zapadá 20:48 |
Archiv pro kategorii ‘Co mě zaujalo’
Nedávno jsem měla svůj „aha” moment, když jsem si uvědomila, že informaci, o kterou se s vámi podělím, jsem nevěděla, resp. si ji neuvědomovala. Nový úhel pohledu, který jsem dosud nezvážila a nevěnovala mu dostatek pozornosti, a přitom ve velké míře ovlivňuje naši spokojenost a úspěch.
Věřím, že všechno je energie. My jsme energie, příroda je energie, myšlenky jsou energie. Energie se zhmotňuje buď do fyzických objektů, nebo je nehmatná. To, že ji nevidíme, neznamená, že tam není. Je všude. Všichni něco a na nějaké úrovni našeho bytí vibrujeme, a tak do našeho života na této vibraci přitahujeme náležité věci, události, osoby a situace. Esther Hicks to ve svých knihách krásné vysvětluje, že každý máme svou jakoby radiofrekvenci a zachytíme jen signály na této radiofrekvenci.
Pokud se již trochu zabýváte svým osobním rozvojem, poznáváte, objevujete svůj potenciál a sílu vašeho vnitřního světa, pochopili jste, že všechno začíná v nás. Každá naše myšlenka je tvůrčí a vysílá signál a zákon přitažlivosti nám přitáhne to, co vibrujeme. Naše emoce spouštějí do pohybu obsah této myšlenky a její energii. Víme, že pokud chceme v našem životě kolem vidět změnu, ať už našich vztazích, v chování lidí, v příležitostech, aby k nám proudily dobré věci, musíme se umět vnitřně na ně naladit a vibrovat na stejné frekvenci.
Zákon přitažlivosti funguje 24 hodin denně a nereaguje na náš jazyk, ale reaguje na energii, kterou slova, myšlenky a naše emoce nesou.
Nenapadlo mě však, že ne vždy musí být problém pouze v našem nitru, pokud se nám v našem vnějším světě něco nedaří, resp. není to takové, jak bychom si přáli. Právě jedna z učitelek filmu Tajemství (The Secret), Marie Diamond, mi pomohla to uvidět.
„Pokud něco ve vašem životě nefunguje, a ne vždy to souvisí s vámi, může to být zákon přitažlivosti ve vašem domě, který ovlivňuje vaše osobní myšlenky, pocity a činy.”
Marie Diamond.
Tak jsme zvyklí a naučení pracovat na svém nitru, se svými myšlenkami, přístupy, minulostí, ale mnohdy zapomeneme, že existujeme v prostředí, které také vibruje energii. A pokud nejsme s prostředím naladěni na stejnou vibraci, nebude nás příznivě podporovat, ale spíše výrazně blokovat proud naší energie.
Líbí se mi koncept Marie Diamond, která tvrdí: „Feng shui je zodpovědné za 33,3% našeho mentálního nastavení a zákona přitažlivosti. Cokoliv, co je kolem vás ve vaší domácnosti, v kanceláři, vás ovlivňuje 24 hodin denně. Barvy, obrazy, způsob, jak jste umístili svůj nábytek, symboly kolem vás vibrují zprávu a ovlivňují vaši mozkovou frekvenci a myšlenky. Chaotické místo podněcuje chaos v mysli, která tvoří myšlenky strachu a deprese. Krásné místo a pořádek tvoří šťastnou mysl s myšlenkami hojnosti a vy máte ve věcech jasno. “
Je úžasné, jak moc se dá pracovat i s naším vnějším prostředím a nastavit ho tak, aby vyjadřovalo a vibrovalo to, kdo jsme my a co chceme dosáhnout. Naše vnější prostředí umí podpořit náš přirozený proud energie, a tak nám pomáhat přitahovat do života to, co potřebujeme. Totiž, pokud nevytvoříme prostor pro nové věci, nové lidi, nové příležitosti, nemají jak a kam do našeho života vstoupit.
Každý z nás má prý své energetické číslo, které mu určuje světovou stranu, odkud proudí jeho dominantní a klíčový proud energie a tento prostor je prý pro nás nejdůležitější, abychom mohli být naplno naladěni na vibraci toho, po čem toužíme.
A proto jsem se rozhodla, spolu s mou organizací RealWoman, pozvat na Slovensko světovou osobnost, spisovatelku, řečnici, transformační líderku a mistryni feng shui Marie Diamond, aby jsme měli i na Slovensku příležitost, nejen někteří, ale všichni, se učit od těch nejlepších.
Zvu vás přečíst si můj rozhovor s Marie Diamond, která hovoří o 3 aspektech zákona přitažlivosti, o práci s Jackem Canfieldem, o jejím konceptu osvícených lídrů, o její dvacetileté práci věnované transformací lidí, ale i o tom, jak dokážeme vytvořit a mít v životě dlouhodobou rovnováhu, nové příležitosti, krásné vztahy a bohatý duchovní život.
Vkládám odkaz na přednášku Marcela Vaneka, třeba vám příjde vhod. S nadhledem, krásně a ještě lehkou zpěvnou slovenštinou podáno. Užijte si.
Petra
http://www.youtube.com/watch?v=2DyDNgl8IIE&feature=share&list=PLA35E5307BB554C1B
My jsme ti, na které jsme čekali. Na pozadí Pekla můžeme prožívat Ráj, stačí otevřít oči mysl i Srdce…
vytvořila: Jana Anamel Mráčková,
http://poselstviohne.blogspot.cz/
Hudba:
The XX (Intro), OST Battelstar Galactica (Kara Remembers song),
Loreena McKennitt, Heather Nova (It´s only love)
Film: Alice In Wonderland, Southpark, Brave
„Jediný, co má smysl a co přetrvá je Láska.“ -
Povídání Radůzy s Igorem Chaunem u ní doma u klavíru…
O naději, o Bohu, o odlišnosti a o svobodě…
A zaznějí ukázky ze tří nových písní Radůzy.
www.raduza.cz
“Buďte jako slunce.
Živte v sobě tuto představu tak dlouho,
až se stane vaší součástí natolik,
že celá vaše bytost zahoří plamenem a bude jím osvícena.
Díky tomu začnou všechna semena božského života ve vás růst
a vy začnete projevovat to,
co je ve vás nejlepší,
aniž byste to nějak rozebírali nebo o tom vůbec přemýšleli.
Jediná skutečná pravda,
kterou stojí za to hledat je duchovní slunce.
V okamžiku, kdy ve vás zazáří,
se začínáte podobat zemi na jaře,
kdy se veškerá příroda vrací k životu.”
Omraam Mikhael Aivanhov
„Jestli chceš jít rychle, jdi sám. Jestli chceš dojít daleko, jdi společně.“
Africké přísloví
Maruško díky za toto sdílení, je fajn sledovat jak malý roste a učí se a nás všechny. Přeji fajn dny P.L.
S radostí padat na zadek
Včera jsem šla uspávat svého syna. Byl krásně napapaný, vykoupaný, intenzivně zíval a mnul si očíčka. Těšila jsem se, že ho položím do postele a on po pár minut usne u prsu… a protože celý den téměř nespal a já jej neustále nosila, povídala si s ním, hrála a krmila jej – a mezitím bleskurychle vyřizovala i domácí práce, těšila jsem se, jak si v klidu a tichu odfrknu. Už jsem si tak v duchu přemýšlela, do čeho bych se pustila nejraději – do psaní, kreslení, čtení a nebo jestli si jen pustím nějaký ten film…
Ale kdepak! Maminky asi vědí, co následovalo. Jakmile jsem Adámka položila do postele, v tu ránu se mu oči otevřely dokořán, v tu ránu byl na všech čtyřech a už se po mně sápal. Lehám si vedle něj vždy na bok a on po mně tedy snadno vyšplhá a může se o mě opírat, když stojí. No a v této poloze buď „chodí“ do stran, poskakuje, pokouší se mě přeskočit a nebo si zase klekne a přisaje se. Jak má náladu. Včera prvně se ale rozhodl, že už má nejvyšší čas naučit se chodit bez pomoci a prvním předpokladem je pustit se a stát bez držení. No a tak po mně tedy vždy vyšplhal, pustil se a kecl na zadek a já ho fascinovaně pozorovala a jen žasla nad jeho výdrží, když svůj pokus opakoval stále dokolečka. A jako když ve mně něco spustí – snad vzpomínku na dobu, kdy jsem tohle taky uměla. Sledovala jsem ho užasle a zjistila jsem, že je to nejlepší a nejinspirativnější večerní program, jaký jsem si dovedla představit.
Zprvu jsem se pokoušela mu nějak pomoct, ale toho jsem velmi rychle nechala, protože bylo ihned vidět, že jeho radost a chuť se do toho pouštět je pak menší. Nevím, co mě to napadlo. Snad nějaký starý vzorec, či co. Jinak do Adámkova vývoje nijak nemluvím. Bylo mu přesně 8 týdnů, když se začal za moje ruce přitahovat a stoupat si. Většina z těch, co to viděli, mi domlouvala, že to bych mu neměla dovolit, že přeci mu tím hrozí spousta rizik. Na to jsem měla jedinou odpověď: „A to mu mám ty nohy zlámat?“ Nešlo ho v tom nijak omezovat. A také proč? Věřím, že děti instinktivně prostě vědí, na co mají a na co ne (škoda, že u nás se ten instinkt a hlavně víra v sebe postupem času vytratili). A pak – když jsem viděla, jak mu oči září, neměla bych to srdce ho jakkoli omezovat. No a tak se také naučil velmi rychle si stoupat – nejprve v posteli, když šplhal po mně, později po nábytku. V šesti měsících už chodil kolem postýlky. A teprve pak se začal zajímat o lezení po čtyřech, protože s ručkováním kolem nábytku přeci jen neměl tu rychlost a také dosah…
Ale vraťme se ke včerejšímu večeru. Adámkovi je 8,5 měsíce a tak se tedy rozhodl, že už chce stát a chodit sám. No a tak po mně vyšplhal, pustil se a okamžitě žuchnul na zadek. A znova a stále dokola. Uvědomila jsem si, že já bych to už dávno vzdala. Ale on ne. A čím byl viditelně vyčerpanější, tím rychleji lezl, pusu dokořán v úsměvu, oči mu zářily a on výskal radostí. Měla jsem pocit, že už nemá absolutně žádné síly, ale on to zkoušel dál a dál a zajímavé je, že čím byl vyčerpanější, tím častěji se mu podařilo „stát“ – jen na vteřinu či dvě, ale bylo to evidentní. A v tu chvíli mu oči zazářily ještě víc, zavýskl a podíval se na mě, jako by se říkal: „Týjo! Vidělas to?“ A já nadšeně odpovídala: „Viděla, miláčku. Úžasný!“ a čas od času ho radostně objala.
A pak se ve mně začaly rojit otázky: Kdy a kde jsme tohle ztratili? Kdy jsme přestali mít radost z učení a zkoušení nových věcí? Kdy to přestala být zábava? Kdy jsme každý neúspěšný pokus začali vnímat jako prohru a kdy nás to začalo bolet? Proč když nám něco nevyjde na poprvé, na podruhé a ani na potřetí, tak jdeme od toho? Proč po pár neúspěších začneme sami sobě ubližovat tím, že o sobě začneme pochybovat, „shazovat se“ a přestáváme mít chuť i odvahu jít do toho znovu? Adámek si včera kecnul na zadeček snad tisíckrát, pot z něj jen lil a sotva popadal dech, ale nevzdal to. Když už byl opravdu hodně utahaný, tak si lehnul na bříško, přitulil se k posteli, případně ke mně, a na pár vteřin se naprosto uvolnil. A tento minirelax úplně stačil, aby nabral síly a šel do toho znovu. Se širokým úsměvem a zářícíma očima. A i když se mu to včera ještě definitivně nepodařilo na dýl než na 2 vteřiny, tak ráno, jakmile vyšlo sluníčko, začal trénovat znova. A vůbec mu nevadilo, že ještě spím a že má plenku plnou (z obou „vykonaných stran“) – asi to byla o to větší sranda 
.
Odpověď na své otázky jsem nenašla a nevím, jestli má smysl je hledat… možná to někdy zkusím, ale pro teď je důležitější něco jiného – znovu si připomenout, jaké to je. S radostí se pouštět do nových věcí a nevzdávat to při prvním nezdaru. Naopak! Vždyť to může být veliká zábava… Zkusme se radovat z toho, když „kecneme na zadek“ a se smíchem se vyškrábejme opět na nohy a znovu a znovu se pouštějme svých pevných bodů a hledejme novou rovnováhu! Možná to bude trvat, ale co na tom? Tím víc se třeba nasmějeme – tedy pokud si troufneme stát se opět tak trochu dětmi.
Láskyplně pro http://www.laskyplne.cz/ Marie Kuchařová
JAK TO CÍTÍM JÁ – SEBELÁSKA – TAJEMSTVÍ MISTRŮ
Je to SEBELÁSKA.
JAK TO CÍTÍM JÁ – POCITY, KTERÉ MĚNÍ NAŠÍ REALITU
O pocitech a emocích je poslední dobou řečeno a psáno mnoho a mnoho. Je to tak velmi správně, protože každý má své vlastní výrazové prostředky a proto každý z nás reaguje na jiná slova a slovní spojení. A tak zde máme barevnou škálu návodů a vysvětlení a s tím pravděpodobnost, že tento proces pochopí stále více lidí.
Jsme cítící bytosti a to je naše zlatá žíla.
A tuto zlatou žílu se snaží po statisíce let přivlastnit mnoho, mnoho jiných bytostí.
My sami jsme však za tuto dobu zapomněli, jak mocnou silou pomocí cítění vládneme.
A tak tu prozatím vládnou jiní…někteří jsou možná stále ještě lidmi, ale mnozí ne.
Od okamžiku, kdy přijdeme na tento svět, stále něco cítíme, protože být na živu znamená život cítit.
To, jak v každém okamžiku cítíme, je důležitější, než vše ostatní, protože to utváří náš život.
Realita je vždy pouze „zrcadlem“ vašeho vnitřního světa.
Myšlenky a slova nemají takovou moc, pokud nejsou doprovázeny pocity.
Ale mnoho slov a myšlenek automaticky pocity vyvolávají.
A pocity jsou právě tím nejdůležitějším palivem ke zhmotňování.
Když si říkáte: „Nemůžu vystát svou práci, nebo, má práce mě hodí během 15 minut na emocionální dno“… tyto myšlenky a slova vyvolávají specifický pocit, v jehož důsledku se pro vás vaše práce bude stávat stále více nesnesitelná.
Když si ale budete říkat: „Pracuji s báječnými lidmi,“ tato slova vyvolávají jiné specifické pocity, v důsledku jichž se vztahy s lidmi ve vaší práci zlepší a přinesou vám zajímavé příležitosti, nebo přijde zcela jiná možnost pro nové zaměstnání, ve kterém se vám skvělé vztahy s lidmi zhmotní.
Buď v sobě cítíte pocity, které jsou „láska“, nebo cítíte pocity, které vycházejí z nedostatku lásky.
Podle toho utváříte svou realitu a své příležitosti.
Čím lépe se cítíte, čím více jste plni radosti, tím více se vám vrací.
Není možné cítit se špatně a mít při tom pozitivní myšlenky.
Stejně tak není možné cítit se skvěle a mít negativní myšlenky.
Mnoho lidí si myslí, že „cítit se špatně“ znamená, cítit velmi extrémní negativitu…smutek, zlobu, strach, nenávist atd.
A pak se takových lidí zeptáte:
„Jak se máš?“
A on odpoví:
„Docela dobře.“
Docela dobře vypadá jako pozitivní pocit, protože se vlastně necítíte tak zle.
Ale, „cítit se docela dobře“ je stále pocit nijaký – negativní, protože vůbec neznamená cítit se DOBŘE.
Láskyplné pocity znamenají být šťastný, nadšený, vzrušený a cítit vášeň.
A „docela dobře“… je tam snad nadšení, vášeň, radost, láska?
Jen si zkuste ten rozdíl…
Stejně tak popřemýšlejte, jak automaticky odpovídáte … abyste snad druhé nepřivedli do rozpaků, že se máte opravdu skvěle?
Když se cítíte opravdu dobře nebo skvěle, přináší vám to opravdu dobrý, nebo skvělý život.
Co se v tuto chvíli zrcadlí kolem vás doopravdy?
Jakou máte v tuto chvíli svou realitu?
Kolik překážek a frustrujících situací zažíváte každý den?
Když cítíte radost, ta se vám vrací v radostných zážitcích, situacích a lidech.
Když se cítíte podráždění, tuto podrážděnost vysíláte a ta se k vám vrací na každém kroku od nejmenšího otravného komára po větší otravnější věci jako je rozbité auto, ztráta peněženky nebo hádka s manželem/kou.
Své dobré – skvělé pocity můžete v sobě zesilovat každý den.
V myšlenkách si vyjmenovávejte to, co máte rádi, dotýkejte se s láskou věcí, které milujete nebo chcete mít a prociťujte u toho nadšení a radost.
Čím více své pocity zesílíte, tím více lásky dáváte ven a ta se vám vrací plnými doušky.
Již v tomto okamžiku můžete vědět, jak na tom jste se svými pocity,
Jakou kvalitu pocitů vydáváte na venek, takovou kvalitu života prožíváte právě teď.
Peníze, zdraví, vztahy, kvalita práce, tvoření přesně odráží to, co v každé této oblasti ze sebe vysíláte.
Jaké pocity cítíte, když myslíte na peníze?
Jaké pocity cítíte, když myslíte na svou práci?
Jaké pocity cítíte, když myslíte na svého partnera?
A jaké pocity cítíte, když myslíte sami na sebe, nebo se vidíte v zrcadle?
Život neplyne nezávisle na vás, život a okolní svět vám pouze odpovídá.
Život se řídí podle vás.
Jste to pouze vy, kdo svůj život vytváří od první chvíle svého narození.
Jen vy jste autorem a režisérem toho, co budete prožívat.
Základním principem toho všeho je: JAK SE CÍTÍTE .
Ve skutečnosti, každé rozhodnutí, které ve svém životě uděláte, vychází z toho, jak se v té dané chvíli cítíte.
Vaše pocity jsou tou silou, která vás pohání.
Většinou si v životě přejeme určité věci z důvodu toho, že přinášejí „dobré pocity“.
Paradoxně všechny tyto věci, po kterých toužíme, získáme díky „dobrým pocitům“.
Peníze k vám přímo chtějí, štěstí se za vámi žene a všechno co milujete, chce k vám. Toto vše k vám utíká jen proto, že vyzařujete skvělé pocity.
Pak zjistíte, že se nemusíte usilovně snažit nebo s něčím bojovat, ale že vše přichází bez námahy a stačí jen – vyzařovat lásku.
Vaše pocity jsou klíčem k vašemu životu.
Byli jsme v rodinách a školách vychováváni k tomu, že budeme šťastní AŽ…
Budu šťastný, až budu mít jinou práci.
Budu šťastný, až se uzdravím.
Budu šťastný, až budu mít nový dům.
Budu šťastný, až získám milovaného člověka.
Budu šťastný, až se změní vláda.
Budu šťastný, až budeme mít jiného prezidenta.
Budu šťastný, až velmi zdaní bohaté lidi.
Budu šťastný, až budou ulice bezpečné.
Budu šťastný, až budu na onom světě – doma.
Budu šťastný, až zmizí všechno zlo.
Budu šťastný, až budu mít vytoužené dítě.
Vtip je v tom, že nejdříve musíte být šťastní a pak se teprve změní okolnosti.
Nemůže to být obráceně, protože nejdříve musíte VYDÁVAT, abyste mohli PŘIJÍMAT.
DÁVEJ A BUDE TI DÁNO.
Síla lásky je tou nejmocnější silou ve vesmíru.
A sílu lásky ovládáte pouze vy.
Já Jsem Marie
DESATERO LÉKAŘE MUDr. Jan Hnízdil – a jeho desatero lékaře
1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit.
3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete připravení.
6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe.
8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje.
10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.
Vyšlo 2. 1. 2013, v anketě „Restart“ Magazínu Hospodářských novin
Zdroj: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=18595